Po kolejích od Žižkova kolem Malešic až do Libně.
Momentálně odstavená trať, u které správa železnic naráží na vedení magistrátu, a není tak zatím jasné, zdali v úseku z Malešic od výhybky číslo 7 do nádraží Praha-Žižkov nějaké vlaky v budoucnu ještě projedou.
Čtyřkilometrová trať to měla definitivně spočítané po nehodě nákladního vlaku u malešického nádraží v roce 2019. SŽDC odbočku na Žižkov uznalo za nehodnou opravy a byla odstraněna.
Poslední otočení za nákladovým nádražím a jde se dál do „džungle“.
Na začátku se už začalo s vytrháváním pražců, které tu ještě nedávno byly.
Dál je svět naštěstí ještě v pořádku.
Dříve souběžně s touto částí tratě vedla druhá kolej na lehce vyvýšeném náspu. Dnes ji v hustém porostu nahradilo stanové městečko místních bezdomovců.
Opuštěný rodinný dům, který dříve patřil pod Správu železniční dopravní cesty, statní organizace.
Několik artefaktů vás ujišťuje, že ještě stále jdete po železniční trati, a ne jen po nepohodlném chodníku.
V pozadí už mě vítají komíny blížící se teplárny.
Přechod přes viadukt, který byl zprovozněný v roce 1936, stejně jako celá tato trať. Těžko říct, jaký bude teď jeho osud.
Místo, kde v roce 2019 vykolejilo několik vagónů nákladního vlaku a odepsalo tak tuto trať definitivně z provozu.
Prostředí „traťovky“ směrem k dnes už málo frekventovanému nákladovému nádraží Praha-Malešice.
Na skok vlečkou k teplárně.
Po pauze na svačinu se jde dál.
Trať směřující k Libni, využívaná výhradně nákladními vlaky, přetíná tunel pod Táborem.
Starý drážní domek v těsné blízkosti tunelu.
Je dost teplý jarní den a tak zchlazení v 358 metrů dlouhém tunelu s radostí vítám.
Dříve tudy vedla i druhá kolej. Místy je ještě zřetelná nebo ji alespoň přípomínají staré pražce.
Vyvýšená trať s mosty tvoří pomyslnou hranici Hrdlořez a Kyjí.
Tady už se koleje sbíhají s tratí na Kolín.
Osobní vlak projíždějící místem, kde dříve stávala zastávka Praha-Hloubětín. V těchto místech došlo 21. září 1965 k tragické nehodě – srážce plnou rychlostí jedoucího nákladního vlaku s osobním vlakem stojícím ve stanici.
Vlaky tu „létají“ jeden za druhým, tak sejdu z hlavní tratě a vezmu to přes slepá ramena kolejiště.
Plac pod blešími trhy přesunutými z Vysočan byl dříve protkán seřaďovacím kolejištěm, stejně jako na tomto také už mizejícím místě.
Navíc tudy vedla vlečka obíhající celou průmyslovou Libeň až do její nejvýchodnější části k Hloubětínu a obloukem zpět.
Kolínské zhlaví, v blízkosti dnes už východně posunutého nádraží Praha-Libeň.
Podél rozbořené zídky v ulici U Harfy (dříve Hrdlořezskou) opouštím okolí dráhy. Pár kilometrů to bylo, ale jsem rád, že jsem se na místa kolem těch dvou tratí podíval. Město se mění každým dnem a v okolí železničních tratí, kde dříve byla hluchá místa nebo naopak tovární budovy, to platí obzvlášť.
