V tomto díle se podíváme na okrajová přírodní místa našeho města, tentokrát kolem Suchdola, Únětic, Lysolají a Horoměřic.
Zatímco první díl byl ve znamení elektrického vedení a dalších rozvodových sloupů, druhý byl plný skal a rybníků. Tomuto pokračování dominují letadla, která se díky blízké poloze letiště tak nějak zjevovala před objektivem. Fotky vznikly převážně v loňském podzimu (2021). Původně měla být jejich součástí i rokle Housle, které jsem se ale už rozhodl dát samostatný příspěvek.
Přiznám se, že na tato severozápadně položená místa jsem se vydal poprvé a byla pro mě zcela nová, nepoznaná, byť jsou turisticky známá.
Prvním byl skalnatý hřeben dlouhý přibližně 800 m nesoucí jméno Kozí hřbety. Nachází se na okraji územní části Praha-Suchdol a je ze dvou stran lemován potoky. Z té severozápadní ho lemuje Horoměřický a ze severní strany potok Únětický.
Pohled k Holému vrchu, ke kterému se dostaneme později.
Chladný a mlhavý východ slunce z téhož místa.
Na tomto pásu buližníkových skalních výběžků (druh usazené křemité horniny pocházející ze starohor) byl v roce 1928 učiněn náhodný, ale zato unikátní archeologický nález. Skupina dělníků zde nalezla pod velkým balvanem šest bronzových dýk uložených společně s dalším příslušenstvím. Dodnes se „poklad“ řadí mezi nejvýznamnější nálezy starší doby bronzové ve střední Evropě.
Pohled přes Suchdol až do Bohnic.
V pozadí vlevo je čitelná vodárenská věž a vpravo kostel sv. Václava.
Následuje zprava ranní sportovec.
Trocha elektrického vedení v okolí.
Přesun k jižnímu okraji Přední Kopaniny, kde se nachází (pro mě do té doby také neprobádaný) opukový lom. Z opuky zde těžené byla postavena rotunda sv. Máří Magdaleny právě v obci Přední Kopanina, a to ve 12. století.
Další doložené použití zlaté opuky z tohoto lomu je až z roku 1863, při výrobě oltáře pro kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Dále při rekonstrukci chrámu sv. Víta v letech 1868–1873.
Aktuálně je zde těžba pozastavena, vytěžená opuka se však dodnes používá při rekonstrukcích pražských památek.
Pohled opačným směrem od Přední Kopaniny.
Trocha letošní podzimní rzi, slunce a většího kontrastu z okolí přírodní památky Zlatnice, nacházející se v Šáreckém údolí. Logicky se nabízí do tohoto příspěvku zahrnout i celou Šárku, to ale vidím spíš na samostatný příspěvek. Přece jen to nebude o pár fotkách.
A zpátky tam, kde jsme začali. Ale tentokrát na druhou stranu Únětického potoka, na Holý vrch s Alšovou vyhlídkou.
Pohled na Únětice.
Krásná a klidná vyhlídka zasazená do příjemného prostředí. Nedivím se, že sem v minulosti chodil čerpat inspiraci právě Mikoláš Aleš, po kterém nese jméno. Stejně jako Kozí hřbety jde geologicky o buližníkový vrch.
„Mizející klid“ kousek za Horoměřicemi.
Bagry si tu již připravují půdu pro novou výstavbu.
Neodolal jsem a začátkem letošní zimy jsem se vypravil ještě na skalnatý vrch nad takzvaným Spáleným mlýnem, odkud jsem měl možnost dohlédnout na místa popsaná výše.
Spálený mlýn byl jedním z mnoha mlýnů při Únětickým potoce. Krátce po jeho výstavbě (konec 18. století) vyhořel. Po obnovení vyhořel znovu. V polovině 19. století byl předělán v továrnu na mýdlo, pražírnu ječmene a pekárnu.
Neodolal jsem podruhé a nedávno se vypravil ještě „nad“ Alšovu vyhlídku do okolí bývalého Pravěkého pohřebiště Únětice.
V roce 1878 tu Čeněk Ryzner (český lékař a archeolog) objevil pohřebiště ze starší doby bronzové. Jeho nález čítal 27 totožných hrobů. Jen o 100 metrů vedle jich později nalezl dalších 29. Díky objevu tohoto rozsáhlého pohřebiště a dalších nálezů v blízkosti Únětic nazýváme celou archeologickou kulturu tehdy sídlící ve velké části střední Evropy Únětickou.
Tohle ráno mi dělali společnost ještě tito tvorové, u kterých jsem se musel chvíli zastavit. Většinou na mě zvířata reagují ne zrovna přátelsky, ale dnes tomu bylo jinak a užili jsme si chvíli vzájemného respektu a obdivu. Obdiv byl samozřejmě z mé strany, nedělám si iluze – já pro ně byl jen další čumil s foťákem.
A jelikož to je na Alšovu vyhlídku, co by kamenem dohodil, aniž bych musel šplhat do kopce jako při poslední návštěvě, vydal jsem se na ni ještě jednou.
Pohled na opačnou stranu.
Tahle fotka s letadlem je takové loňské déjà vu, jen ubylo listí na stromech a přibyl sníh na zemi.
Tyhle periferie pro mě byly příjemným překvapením jaká že místa jsem to do té doby zanedbával. Myslel jsem si, že blízké okolí města mám zmapované a místa pro nasávání klidu a krásy přírody mám vyčerpané, ale mýlil jsem se.
Tohle je pro tebe brácho a koukej se už vzbudit, máme před sebou ještě dost míst kam se podívat.