Barrandovský most

Nejrozsáhlejší mostní dílo na území Prahy čeká rekonstrukce.

Most architekta Karla Filsaka, postavený ve stylu brutalismu, je hlavní dopravní tepnou na jihozápadě Prahy. Jedná se o jeden ze dvou mostů protínající Vltavu šikmo (druhý je Holešovický železniční most). Se svojí celkovou délkou 352 metrů nepatří k nejdelším, ale právě svým dopravním konceptem a optickou mohutností je jedním z nejdominantnějších a nejvytíženějších.

Výstavba mostu začala v roce 1978 a otevřen byl v letech 1983 (jižní polovina) a 1988 (severní polovina). Na svou dobu byl navrhnut nadčasově se čtyřmi pruhy v každém směru. Kéž by to takhle pokračovalo i v na něj navazující Jižní spojce.

Aktuálně čeká most nutná a rozsáhlá oprava. Rozhodl jsem se mu tak věnovat celý příspěvek zachycující ho převážně po ránu, na večer nebo v noci, a dále si pak pořídit několik fotografií z jeho útrob.

S přibývajícím světlem přibývá i aut, které přes něj přejedou. Aktuálně jich je denně kolem 144 tisíc.

Most je na své severní straně začleněný do geologického profilu a přírodní památky Barrandovské skály, táhnoucího se po levém břehu Vltavy směrem do Chuchle.

Foceno od právě rekonstruovaných Barrandovských teras.

Kousek vedle najdeme torzo pomníku věnovaného padlým obráncům pražských barikád, kteří v květnu 1945 zahynuli na území Zlíchova, Hlubočep, Barrandova, ale i Velké a Malé Chuchle nebo Lahovic.

Pietní místo tu vzniklo v roce 1988 jako náhrada za malé pomníčky rozeseté všude po okolí, které musely ustoupit stavbě příjezdových komunikací, právě pro vznikající most Antonína Zápotockého (na Barrandovský byl přejmenován v roce 1990).

Dnes je pomník přenesen již jinam.

Schodištěm od „REKa“ sbíhám dolů k trati.

Pohled na jedno ze dvou zastřešení schodiště, nazývané Hroší lázeň. Dílo mají na svědomí architekt mostu Karel Filsak a sochař Josef Klimeš, který je rovněž autorem sochy na protější straně mostu, nesoucí označení Rovnováha.

Rovnováha vs. billboard.

Život pod tímto mostem je dost pestrý. Ohraničují ho cyklostezky, projíždí pod ním vlaky, je zde zřízená legální plocha pro graffiti, Dalejský potok se tu vlévá do Vltavy a jeho konce bývají obydlené. Dá se říci, že symbióza a tolerance města tu fungují perfektně.

Ještě jedno ráno z levého břehu, tentokrát časněji,

Vlaky to tu frkají jeden za druhým.

Pohled k podchodům, kde vedle protékajícího potoka začíná graffiti zóna.

Světla přibývá a vypadá to, že v okolí Dobešky si někdo peče buřty k snídani.

Ještě jedno rozhlédnutí z mého dnešního stanoviště a místo opouštím.

Tentokrát z pravého břehu a za tmy.

Mohutnost tohoto monstra ve mně vždy vzbuzovala oprávněný respekt.

Stativ se rozhodl jít se vykoupat do Vltavy, naštěstí jsem mu stihl vysvětlit, že to není dobrý nápad.

A vrchem na druhou stranu.

A jak to vypadá uvnitř takového monstra? Most je rozdělený na více částí a do jedné z nich se teď podíváme.

Jednotlivé komory jsou mezi sebou spojovány úzkými průlezy. Z kraje roku oběhly média fotky politiků a novinářů plazících se právě takovými. V tu chvíli jsem si říkal, že musím taky.

V útrobách mostu je poměrně živo, kromě holubů je tu i spousta těchto osminohých tvorů.

Docela by mě zajímalo, kam asi tenhle tunel za zavřenými vraty mimo nadzemní část mostu vede…? Kdo ví?

Pro změnu další ráno, tentokrát z Děvína.

Po rozednění se město halí zpět do mlžného oparu.

Pohled od Chuchle na nájezd ze Strakonické, který projde opravou jako první.

Závěrem několik večerních snímků focených z druhého břehu na Branických skálách.

Barrandovský most je pro mě asi tím nejnavštěvovanějším. Rád se na něj dívám při návštěvě Dobešky. Rád přes něj přejedu na kole nebo se po něm projdu pěšky, v létě se člověk příjemně zchladí v podchodech vedle Dalejského potoka. Je vidět z Dívčích hradů (z další mé oblíbené pražské vyhlídky) a i přes to, o jaký kolos se jedná, přišlo mi jeho okolí (zvláště levý břeh) vždy spíše romantické. Nahlížím na něj s respektem, úctou a v tomto příspěvku i nadhledem.

Prostě těch téměř 40 let, co je v provozu, k našemu městu neodmyslitelně patří. Okolí se mu již přizpůsobilo a věřím, že po těch plánovaných čtyřech etapách oprav (rozložených na jednotlivé roky) tu s námi bude dalších 40. Přeju mu, ať je pak častěji kontrolován a udržován, než tomu bylo doposud.

Řekl bych, že po dobu rekonstrukce bude doprava kolabovat i na všech možných objízdných trasách a pro celé město to nebude nic příjemného. Držme se.