Pokračování toulek po Praze s historickým dvojočkem a několika prošlými filmy.
Loňský přelom jara s létem jsem na svých procházkách Prahou svíral v náručí fotoaparát Yashica MAT 124G. Výraz svíral užívám záměrně, jelikož focení s ním je pro mě určitou disciplínou. Komponování do čtvercového formátu, jedním ohniskem (80mm-přibližně 50mm po přepočtu na kinofilm), s 12 (6×6) snímky na roli svitkového filmu a dívající se shora do šachty, kde se na matnici promítá zrcadlově otočený obraz — beru jako výzvu.
Určitě to není formát, který by mi fotograficky padnul a hodil se pro mé záměry, ale zároveň focení s přístroji pro něj určenými, zvlášť těmi dvouokými, je nádherný proces, který Vás přinutí se na chvíli zastavit a přemýšlet.
Pro loňské toulky jsem používal černobílé filmy. Letos se mi dostaly do rukou 30 let prošlé svitky Agfachrome 100RS, což je diapozitivní barevný film. Bohužel/bohudík se na něm stáří již značně podepsalo. Kromě jiného podání barev ukazuje své neduhy slepením jednotlivých světlo citlivých vrstev na které se dokonce „propisují“ nápisy z vnější strany filmu.
Jelikož těchto filmů jsem měl k dispozici větší množství, budete v tomto příspěvku koukat většinou právě na jeho vybledlé barvy.
Po troše městské architektury několik záběrů od Prokopského jezírka.
V lednici jsem našel i jeden černobílý svitek ROLLEI RPX 400, kterým to tu občas zbavím barev.
Nevím jak to dělám, ale při většině procházek městem, nakonec skončím stejně u kolejí.
Odskočení zas zpět ke stavbám.
U bývalého Cukrovaru-Modřany se staví nová čtvrt.
„Kancelář“ u Modřanského hřbitova, opět prošlým diákem.
O kus vedle věž meteorologické stanice v Libuši.
O velký kus vedle vysílač Ládví.
Ptačí rodina v jednom dětském zábavním parku v Horních Měcholupech.
Druhá část černobílého svitku z okolí Kačerova.
Takto by to vypadalo, kdybych do dvouočka zakládal ne tak prošlý materiál. Ty barvy i rozlišení filmu Fujifilm Provia 100F jsou skvělé. Okolí nádraží Praha-Krč.
A v jedné pražské fabrice na výrobu knoflíků a patentek.
Zpět k 30 letému staříkovi (Agfachrome 100RS).
Tady tím laciným pohledem na Prahu se asi často opakuji.
Trocha městského folklóru…
A jednoho zaparkovaného Cadillacu.
A zapadlého sportovního areálu.
Závěrem procházka z Vraného, já vím to už přeci není Praha, ale šel jsem směrem ku Praze, tak by se to mohlo počítat.
Nebyl jsem daleko od pravdy, když jsem minulý rok tvrdil o zadělání si na novou sérii. Chápu není to příspěvek o určitém místu našeho města, ale pro mě je vznik takovýchto fotografií s takto starou technikou určitým relaxem a dovolenou v jednom…
Přeji všem, co se dostali až sem, příjemný zbytek léta.