Další obří, chátrající sportovní kolos.
Na pražském Strahově se kromě Velkého stadionu nacházejí ještě další dva. Nejmladší z nich – stadion Přátelství, dříve zvaný Tankista — prošel před 10 lety rozsáhlou rekonstrukcí a je opět plně využíván. Pak tu máme ale ještě jeden, prostřední, „multifunkční“ stadion Evžena Rošického, který na svou rekonstrukci, nebo v tomto případě demolici, teprve čeká. A právě o něm bude tento příspěvek.
Jen nevím, se kterou návštěvou mám začít.
Tou úplně první, s prvním jarním rozpáleným sluncem,
nebo tou z některých dalších, nebo rovnou skočit do přilehlého podzemí?
To jsou starosti, tak to vezmeme popořadě.
Stadion stojí na svém místě již od roku 1926, stejně jako jeho větší sourozenec vedle. Od začátku se s ním počítalo jen jako se záložním.
V jeho počátcích tu našli útočiště pro své akce jak katoličtí Orlové, tak i Sokolové. Tedy ještě v dobách než se tyto sportovní organizace po druhé světové válce sloučily do Československého tělovýchovného svazu.
Na stadioně se hrával hojně i fotbal.
Kromě několika významných zápasů tu našla útočiště pražská Slavia. Ta zde v letech 1993-2000 hrála své zápasy evropských pohárů.
V roce 2000 prochází stadion největší rekonstrukcí od roku 1978 a SK Slavia se tu zabydluje, a to až do roku 2008. Při čekání než se ji dostaví její nový stadion v Edenu zde tak odehrála všechny své domácí zápasy.
Vrátila se sem na ještě v roce 2017 na zápas s FC Zbrojovka Brno. Již tehdy, ale nemohlo dojít k úplnému obsazení kapacity stadionu kvůli havarijnímu stavu tribun v horním patře.
Následující návštěvu jsem si fotograficky užil více. To ráno se nad městem nesl inverzní opar, který místu dodával na atmosféře.
V takové chvíle je už jen každé zmáčknutí spouště pro mě zážitkem samo o sobě.
Toulání stadionem navazuji přibližně tam kde jsem skončil minule.
Stadion má už nejlepší léta za sebou, i tak tu ale najdeme stále ještě všechny sedačky.
Ty byly totiž vyměněny někdy kolem roku 2000 kdy tu aktivně působila zmíněná SK Slavia.
Stav unikátní střechy podepřené po celém obvodu ocelovou konstrukci je jedním z důvodů uzavření stadionu veřejnosti.
Konstrukce je na mnoha místech narušena a statikem odsouzená ke kompletní rekonstrukci, i když tedy v tomto případě spíše k zániku.
Dalším z důvodů uzavření stadionu je špatný stav obřích osvětlovacích stožárů na střeše stadionu.
Celý stadion se rozkládá na ploše přibližně 16 500 m². S kapacitou 19 032 diváků je třetím největším nejen v Praze, ale celé České republice.
Je vlastně i o chlup větší než epet ARENA (stadion na Letné), který by se sem měl pomyslně stěhovat.
Lampy zralé na to si „dojít“ na toalety.
Opar se už téměř rozpustil a tak nastal čas se podívat na střechu.
Odtud jsem si užíval hlavně výhled na město s velkým Strahovským stadionem v popředí.
Nejprve tedy na blíže viditelné věže.
A po chvíli už i napříč městem.
Chvílemi až s magickým kontrastem, který Strahov nabízí.
Ještě pár stadionovek pohledem z vrchu a je načase se vydat zpět dolů.
A nakonec přes turnikety ven.
Než se sem vydám na třetí fotografickou výpravu – tentokrát ve sněhu, vezmu Vás nejdříve do blízkého podzemí.
A to obřích, starých kolektorů pod areálem stadionů.
Pod Velkým strahovským stadionem a stadionem Evžena Rošického vede síť chodeb pro rozvody vody, elektřiny a tepla. Tyto prostory dříve sloužily k rychlé údržbě sítí bez nutnosti výkopů během masových akcí, jako byly různé světové soutěže, utkání či spartakiády.
Systém je stále funkční a dost to usnadní případnou novou výstavbu na místě současných stadionů.
Podzemí není jednotné a je znát, že bylo realizované v různých časových intervalech.
Betonové technické prostory byly vystavěny již někdy kolem roku 1935, ve stejné době kdy velký stadion získával svou současnou betonovou podobu.
Následně byly zmodernizovány někdy mezi lety 1955–1975. V období kdy se na stadionech konaly celostátní spartakiády.
Podzemí se nachází v místech kde se dříve aktivně těžil pískovec a opuka (bývalé strahovské lomy). To napomáhá stabilní teplotě v celé místní kolektorové síti a dává tak prostor k snadné údržbě systému.
Poslední pohled vzhůru ke „křižovatce“ a jdeme se přesunout k další návštěvě samotného stadionu.
Poslední část tohoto příspěvku ukazuje stadion Evžena Rošického v zimním kabátu (2026).
Západní vstup na stadion prošel nedávno (2016) stavebními úpravami kvůli rekonstrukci sousedního stadionu Přátelství. Část prostor byla ubourána a Diskařská ulice na jejím konci je teď mnohem přehlednější.
Díky tomu nyní krásně vyniká betonová reliéfová stěna (1977) sochařů Rostislava Nováka a Stanislava Judla.
Ta se člení do několika polí s abstraktními geometrickými a organickými tvary, které mají evokovat dynamiku pohybu a sílu sportu.
Jak připomíná pamětní deska umístěná u západního vstupu na stadion, proběhlo tady v roce 1978 Mistroství Evropy v Atletice. Stadion tehdy kvůli tomu prošel rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací.
Detailnější pohled na již focenou spadlou lampu.
Přímo v areálu pod stadionem lze narazit na pomník obětem nacismu z let 1939–1945 a také padlé v bojích za osvobození Prahy v květnu 1945. Škoda jen, že pomníky jsou na běžně nepřístupném místě, osobně jsem o nich dříve neměl vůbec tušení.
Ono celkově Strahov sehrál smutnou roli i v poválečném čase. Na stadionech vznikl v květnu 1945 internační tábor pro tisíce pražských Němců, kteří zde byly drženi až do jejich odsunu do okupovaných zón tehdejšího Německa.
Když už jsme u té historie, bylo by na místě si připomenout osobnost talentovaného běžce po kterém tento stadion nese jméno.
Evžen Rošický (1914-1942) byl sedminásobný mistr ČSR na střední tratě s překážkami a držitel několika národních rekordů. Reprezentant na Olympijských hrách v Berlíne (1936) a sportovní redaktor. Po okupaci se zapojil do protinacistického odboje, kde se podílel na distribuci ilegálních tiskovin.
Během heydrichiády byl společně se svým otcem Jaroslavem zatčen a 25. června 1942 popraven na pražské střelnici v Kobylisích.
Stadionu se prvotně říkalo prostě jen západní tribuna, nebo Sokolský stadion. Ve 30 letech byl znám jako Masarykův, ale až po roce 1947 byl na počest právě Evžena Rošického konečně pojmenován.
Při této zimní návštěvě se mi poštěstilo se projít přímo po hrací ploše stadionu.
Je to zvláštní pocit se jen tak volně courat v místě kde se v minulosti konaly známé atletické mítinky (Memoriál Evžena Rošického, Memoriál Josefa Odložila a Praga Academica), cvičili Sokolové nebo běhali slavní hráči fotbalu.
Ono taky kdy jindy. Stadion je kvůli havarijnímu stavu na hraně své životnosti a opravovat se nejspíš už nebude.
Zálusk na místo kde stadion leží si dělá AC Sparta Praha, která si sem hodlá „přesunout“ své domovské sídlo z Letné-rozumějte vystavět nový stadion.
Pozemek si ponechá ve vlastnictví Fotbalová asociace ČR, která ho bude 30 let od dokončení nového stadionu Spartě pronajímat. Po uplynutí této lhůty přejde do vlastnictví klubu.
Se stavbou nového stadionu se má začít v roce 2030, do té doby bude stávající stadion zbourán a město zajistí na Strahov pohodlnější a více kapacitní dopravní cestu. Má v plánu protáhnout tramvajovou trať z Malovanky a vybudovat zde novou tramvajovou smyčku.
Vypadá to, že kromě studentů začnou na Strahov zas proudit ve velkém znovu i diváci.
Před opuštěním místa se zaběhnu ještě občerstvit na východní tribunu.
Pokochám se několika posledními výhledy.
A stadion opouštím,
pohledem z ptačí perspektivy na celé současné strahovské trio.
