Podzimní trať ze Smíchova na Žvahov
Pražský Semmering, budovaný společností Buštěhradské dráhy v letech 1868-1872, není klasickým místem Prahy. Jeho unikátnost dokládá i název, odvozený z dopravního uzlu v Rakousku.
Ten pražský sice neleží v 1000 metrech nad mořem, jako jeho jmenovec, má také jen poloviční délku (27 km pokud počítáme vzdálenost až do Rudné), přesto je to jedinečný a krásný železniční úsek, spojující téměř střed města se západním okrajem Prahy.
Část, která se rozkládá kolem Hlubočep, mám dobře prochozenou. Po kolejích samotné železniční tratě jsem se ale vydal poprvé.
Procházku jsem začal na Smíchovském nádraží v brzkých ranních hodinách.
Nejprve přechodem ze třetího nástupiště.
Následně už po kolejích tratě pražského Semmeringu.
Přemostění tratě Dobříšskou ulicí.
A malými zlíchovskými mosty.
Čím dál se vzdaluji od Smíchova, tím víc nabývá trať i její okolí na romantičnosti.
V pozadí na kopci se tyčí pankrácký V-Tower.
Pláně hradiště Děvín.
Ranní slunce nad Branickými skálami.
Ještě jednou dominanty Pankrácké pláně.
A přede mnou je první ze dvou hlubočepských viaduktů.
Mosty, stejně jako celá trať, prošly minulý rok (2018) rozsáhlou rekonstrukcí.
Pilíře starého silničního mostu, později postaveného znovu jen o kousek vedle.
Rozhled po okolí ze zmíněného silničního mostu.
Tramvajová trať vedoucí na Barrandov.
Barrandovské terasy, které aktuálně procházející rekonstrukcí — konečně.
Pohled k druhému viaduktu.
Takové novodobé opevnění.
Malebné údolí Hlubočep.
Nezvyklý úhel pohledu, opět s Pankrácem a Pražským motoráčkem v popředí.
A pohled opačným směrem, k Barrandovským hradbám.
Na závěr této části kouzelná zákoutí pod Dívčími hrady.
