Jedna náhodná noční procházka, jeden analogový dokument a jedno mrazivé ráno.
Koncem roku (2023) mě to náhodou zavedlo do prostoru mezi mokřady Triangl – chráněné přírodní území, ohraničené třemi železničními tratěmi a tzv. Lanovým mostem při Jižní spojce. Původně jsem tu hledal něco úplně jiného, jenže ta padající mlha, projíždějící vlaky a vybraná společnost dávaly tušit, že se tu chvíli zdržím. V batohu jsem měl pouze širokáč a historickou padesátku ze sedmdesátých let (Canon FD 50mm F/1.4 S.S.C.). Rozhodl jsem se nasadit právě tento objektiv, citlivost na fotoaparátu jsem nastavil nad jeho limitní hodnoty a rozhodl se tu několik fotografií pořídit a i pár těch projíždějících vláčků ulovit.
V tomhle počasí vlaky působily jak přízraky vynořující se z okolní temnoty.
Osvícený most, jenž oficiálně nenese žádné jméno, jen označení Y529-SDO-ČSD přes Mitas, lidově nazývaný Lanový a spojující Záběhlice se Strašnicemi nad tratí vedoucí do Českých Budějovic, atmosféru místa jen podtrhuje.
Což samozřejmě samotná Mitaska, nacházející se téměř pod ním, taktéž.
Poslední ohlédnutí za tratí, tentokrát za nově vzniklou stanicí Praha-Zahradní Město.
A následuje už jen: ,,Pánové, co vy tady děláte?“ ,,Nic, zrovna jdeme pryč a chceme vám popřát krásný večer.“ ,,Děkujeme. Nenajdeme tu od vás žádné graffiti?“ ,,Nenajdete, nebojte.“ ,,Tak to jsme rádi.“
Stejné místo, jen se přesuneme zpátky v čase, a to do začátku roku 2021. Foceno na Canon AE-1, ve kterém jsem měl založený film AGFAPHOTO APX 400.
Areál Mitas (Michelin a Veritas), respektive Pražská továrna (Pneu Michelin a.s.), je na místě již od roku 1934. Vyrábí se tu pneumatiky pro auta, motorky a jízdní kola. Po znárodnění také pneumatiky pro těžká nákladní vozidla a později i pro zemědělskou techniku a stavební stroje.
Trať v té době procházela rekonstrukcí (již od roku 2018) a to v poměrně dlouhém úseku, od Vinohradských tunelů až k nádraží Praha-Hostivař. Modernizace tratě přinesla i zmiňovanou železniční stanici Praha-Zahradní Město a zastávku Praha-Eden.
A do třetice všeho dobrého. Návrat do současnosti (leden 2024), opět stejné místo, tentokrát za úsvitu. Aneb odchycení posledních pár souprav a navrácení barev tomuto příspěvku.
Dvě rozdílné cedule.
Stále funkční vlečka do areálu továrny.
Závěrem souprava utopená ve vzrostlých náletových dřevinách.
A tři stíny na nepojmenovaném mostě.
