ŠTOBík

Kryt civilní obrany, který nikdo nechce.

Tento štábní obranný a ochranný objekt s kapacitou až pro 1000 lidí vznikl v roce 1954. Postupně byl dovybavován, doděláván, ale i opravován. Již několik let po jeho výstavbě totiž začala jeho izolační vrstva propouštět do krytu vlhkost.

S krytem se dnes už nepočítá a není tak veden jako aktivní.

Pro jeho vlastníka (České dráhy) je nyní už jen břemenem, kterého se mu nedaří zbavit. O kryt ani pozemky nad ním nemá zájem ani developerská společnost, která jinak měla předkupní právo na většinu sousedících pozemků, které jsou dnes už z většiny zastavěné.

Opravovat něco takového by se v dnešní době již nevyplatilo a tak prostory budou nejspíš vylity betonem nebo jinak zlikvidovány.

Nutno podoktnout, že když jsem několik let zpátky viděl pár fotografií z tohoto místa, vypadalo úplně jinak. Kryt byl opečováván, udržován a s funkční elektrikou. Bohužel i přes jeho zabezpečení stálo někomu za to vytrhat kabelové rozvody v celém tomto rozsáhlém podzemí a i dalšími vlivy narušovat jeho hermetičnost.

Prostory blízko vstupů od kolejiště utrpěly nejvíce.

I přesto se tu dochovalo spoustu původního nejen technického vybavení.

Prostory pro ukrývané.

Všimněte si všudypřítomných akumulačních kamen rozmístěných napříč ubikacemi.

Následují další, stejně velké prostory.

Řád krytu a sociální zázemí.

Jedna z dvojic nouzových výlezů umístěných naproti sobě.

Ven se ještě nechystám, ale podívat se tam musím.

Ale nacházím jen pavoučí šatník.

A tak se vracím a vydávám se zas jiným směrem.

Čím dál jste od hlavního vchodu, tím jsou prostory zachovalejší a vybavenější.

Tuhle krásnou vojenskou ústřednu se snažil někdo odnést pryč, síly mu naštěstí stačily prozatím jen na pár metrů.

Všudypřítomná ořezaná kabelová izolace.

Pokračuju dál, přes plánovanou výdejnu,

do první filtroventilační strojovny.

Rudé právo, naštěstí už jen jako připomínkový artefakt své doby. Dnes tu plní funkci pohlcovače vlhkosti u věcí uskladněných v regále.

A o kousek vedle k druhému a zachovalejšímu záložnímu generátoru.

Další schodiště vedoucí pro mě v tu chvíli ještě neznámo kam.

Pohodlné židle, nevýbušné důlní telefony a mapa nádraží, kterému měl kryt sloužit, nám dává tušit, že se nalézáme v prostorách nouzového řídícího stanoviště.

A zpět do středu krytu, tentokrát přímo do jeho srdce – obrovského podzemního půlkruhu.

Ten v sobě ukrývá nespočet místností sloužících jak provozu krytu (sklady a technické místnosti), tak pro obsluhu záložního řízení v případě ohrožení.

I zde se dají spatřit krásné artefakty z dob minulých.

Efektivní vytápění dvou místností jedněmi kamny.

Náhradní filtry a – překvapivě – ořezaná izolace z kabelů.

Jsou libo „kliky“ k tlakovým dveřím?

A vybrakované rozvaděče.

Další krásné zátiší. Coca-Cola v lahvi od české limonády, neobvyklá ztráta běžeckých lyží v dalším Rudém právu a starý bakelitový telefon doplněný o náhradní sluchátkové membrány.

A o kus vedle druhá vzduchotechnická strojovna.

Filtroventilace tu podceněna určitě nebyla.

Opouštím „kancelářský“ oblouk a jeho přidružená pracoviště a procházím prostory pro ukrývané na druhé straně krytu.

Oproti těm zachyceným na začátku příspěvku jsou tyhle toxické už i samy sobě,

natož případným ukrývaným.

Kromě dvou typů důlních telefonů a kachlíkových přímotopů jsem v těchto podzemních prostorech z vybavení obdivoval i tyto litinové věšáky.

Jsem na konci a tak už zbývá jen prokličkovat ven.

Kolem nejspíše „bojových vstupů“, vedoucích z podchodů nádraží, a jim přidružených částí krytu.

V téhle části byste dnes už určitě nechtěli čekat na dekontaminaci a následné rozdělení.

Vnější asfaltová izolační vrstva si tu razí cestu i přes půl metrové žulové zdivo a betonové tvárnice

Kryt měl pravděpodobně vysoké ambice a měl plnit klíčovou roli. Při jeho stavbě se určitě nešetřilo, leda časem. Samozřejmě je možné, že statiku krytu později narušila i nová výstavba v jeho těsné blízkosti, spíše to ale vypadá na rychlé splnění předpisů a zadání unáhlené výstavby takového typu objektu u našeho Hlavního nádraží.

Kolem se svého času nacházely i další ochranné objekty, byť jen částečně zodolněné, například v prostoru mezi sousedícími vlakovými tunely.