Bylo mi vždy jasné, že tato budova bude v naprosto dezolátním stavu, ale ten výhled na město mi za to stál.
Hlavní budovu postavil v roce 1921 pozoruhodným způsobem Bakulův ústav pro výchovu životem a prací, který se odštěpil od Jedličkova ústavu, aby své svěřence vedl k větší samostatnosti. Žáci Bakulova ústavu (tzv. Bakulovi zpěváčci) vydělali peníze pěveckými koncerty v tuzemsku, v Evropě i v USA a prodejem výrobků ze svých řemeslných dílen, ústav pořádal veřejné sbírky, finanční podporu poskytl i T. G. Masaryk, hypotéku jistily peníze od Amerického červeného kříže, které ústav obdržel k ceně „Nejpozoruhodnější vzdělávací zařízení v Evropě“. Na stavbě pomáhali rodiče dětí a dobrovolníci !
Ale při finanční krizi dolar devalvoval, finance ústavu ztratily hodnotu, stavba dalších budov už nemohla pokračovat, ústav se zavřel, budovu v roce 1933 stát zabavil a udělal z ní Sanatorium poštovních zaměstnanců, známé spíš pod zkratkou Sanopz. Mělo to být středostavovské zařízení pro nejširší a nejpotřebnější veřejnost za podpory I. pražské nemocenské pokladny obchodních zřízenců a úředníků. V letech 1950 – 1952 budova sloužila jako žloutenkové oddělení motolské nemocnice a po přestavbě od roku 1955 jako poliklinika Státního sanatoria, určeného pro léčbu prominentních státních a stranických funkcionářů. Až do června roku 1989, kdy se Státní sanatorium odstěhovalo na druhý konec Smíchova do nové budovy Na Homolce, byla perfektně udržovaná. Po sametové revoluci mělo areál Na Cihlářce v nájmu několik zdravotnických zařízení, usiloval o něj také pražský magistrát – jeho zdravotní a sociální výbor v něm chtěl zřídit sanatorium pro starší lidi s psychickými poruchami.
zdroj textu: praha5.zeleni.cz
Současný vývoj už je jako přes kopírák, stejný jako u mnoha dalších památkově chráněných objektů.
Rok 2004: starosta městské části prosazuje prodej zdravotnického zařízení u kterého záměrně snižuje kupní cenu téměř o třetinu aby mohla o prodeji pod 50 mil. rozhodovat samotná městská část. Kupující souhlasí s věcným břemenem na 10 let, tj. pronájem jedné z budov zubní ambulanci a lékárně. Další povinností je respektování územního plánu, který počítá s využitím jen ve zdravotnictví.
Rok 2014: Uplynulo 10 let od prodeje a vlastník žádá o změnu funkčního využití území z VV (veřejné vybavení) na OB (obytné). Místní obyvatelé si stěžují na pohyb dělníků na střeše budovy, kteří ji údajně záměrně poškozují.
Rok 2020: Budova je v havarijním stavu. Je hotový návrh nové zástavby, která bude pokrývat celý pozemek do výšky přibližně pěti pater.
Pojďme se raději podívat na výhled z terasy během jedné večerní návštěvy.
Teď už do spodních pater, která kvůli zabednění oken a dveří připomínají spíš jeden velký sklep.
Ta horní působí díky světlu mnohem více romanticky.
Voda, která tu při deštích musí protékat, si s budovou dělá svoje.
Na druhou stranu je to docela fotogenické.
Venku je příjemně, tak ještě jednou s foťákem na terasu.
Terasa na druhé straně budovy, s výtahovou strojovnou
Závěrem pár analogových fotek z areálu.
