Ferdinandova kasárna, Karlínská kasárna Jana Žižky z Trocnova nebo v poslední době více zažitý název Kasárna Karlín.
Tak je označován obrovský areál ležící v centru města poblíž Negrelliho viaduktu. Výstavba kasáren začala i v podobnou dobu jako stavba přilehlého vlakového koridoru s viaduktem a Masarykovým nádražím. Měla dokonce i stejného zhotovitele, podnikatele Vojtěcha Lanna staršího. Došlo k tomu v letech 1844 až 1848. V té době byla Ferdinandova kasárna (nesoucí jméno po posledním korunovaném českém králi) společně s ještě starší Invalidovnou nejrozsáhlejším vojenským objektem na území města.
Plány počítaly s využitím až pro 2000 vojáků.
Místní kasárna fungovaly i jako pomyslné měřítko pro novou zástavbu Karlína. Když se dnes podíváte na tuto pražskou čtvrť odněkud shora (například z vrchu Vítkov), všimnete si, že většina starých budov je výškou zarovnaná právě s kasárnami.
Před první světovou válkou zde sídlil 91. pěší pluk Rakousko–uherské armády, proslavený postavou Josefa Švějka, fiktivní postavou z románů Jaroslava Haška.
Po válce, v roce 1918, mění vojenský areál název na Karlínská kasárna Jana Žižky z Trocnova.
Během té druhé slouží prostory potřebám Wehrmachtu.
Táhne mě to k prosvětlenému oknu v západním křídle budovy, ze kterého bych rád vyhlédl a zachytil poslední sluneční paprsky dne.
Výhled na Negrelliho viadukt z pro mě neznámého úhlu si užívám, ale pokud chci ještě pořídit pár fotek interiéru za světla, musím se s ním narychlo rozloučit.
Budova je od roku 1958 památkově chráněná.
Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zde krátce sídlilo vysílání nezávislého Československého rozhlasu.
Následně útvary pražské posádky jako vojenská policie, posádkové velitelství, posádková hudba a ošetřovna. Dále dělostřelecký pluk a bylo zde i velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu a středisko řízení letového provozu.
Od roku 1993 zde sídlil 6. strážní prapor, po zrušení povinné základní vojenské služby byly kasárna využívány Územní vojenskou správou a dále vojenskou a cizineckou policií, a to až do povodně v roce 2002, která se nevyhnula ani tomuto místu.
V roce 2013 se stát pokusil nabídnout areál kasáren k prodeji formou veřejné soutěže. Výsledné nabídky byly z důvodu podezření na zmanipulovanost zrušeny. Po dalším neúspěšném prodeji byl areál převeden pod ministerstvo spravedlnosti, který zde měl v plánu zřídit nový justiční palác.
V roce 2017 se ministerstvo spravedlnosti dohodlo se spolkem Pražské centrum z.s. (stojícím i za probuzení nákladového nádraží Žižkov) a svěřilo mu do rukou užívání části areálu.
Spolku se povedlo díky své píli, výdělku z provozu a částečně i dotací od hlavního města Prahy a ministerstva kultury dlouho zanedbaný areál oživit a učinit zde oázu uprostřed města, otevřenou každému, kdo přijde.
Rozvoj provozu oživených kasáren s sebou samozřejmě přinášel i větší koncentraci lidí, zvláště při pořádání kulturních akcí. Škoda, že obyvatelé žijící v okolí už pozapomněli na léta, kdy se tu hlásil nástup, cvičila zde hudební škola nebo se vypalovaly salvy z děl přímo na nádvoří. V podstatě jde o podobná narušení klidu jaká na vás čekají pokud bydlíte třeba v blízkosti letiště nebo stadionu a ty už tam také nejspíš stály dříve než obytné domy v jejich blízkosti.
Právě i kvůli organizovaně podávaným stížnostem na hluk v době pořádání akcí se provozovatelé po převodu na město dostávají tak rychle do problému s úřadem městské části Praha 8, konkrétně se stavebním úřadem pod něj spadajícím.
K nařízení uzavření provozu zde působícího spolku dochází z důvodu neprovedené rekolaudace. Kasárna je územním plánem stále ještě vedená jako prostor pro armádu. Vedení spolku se hájí tím, že stát jako majitel objektu v minulých dvou letech nechtěl o změně územního plánu jednat vzhledem k připravovanému převedení areálu pod hlavní město. To jej získává v lednu 2024 a v červnu téhož roku je provoz kulturního a společenského spolku v těchto budovách zakázán.
Následně správu kasárny přebírá městská firma Trade Centre Praha (TCP).
V srpnu 2024 ji nechává firma celou dočasně oplotit z důvodu padající omítky u hlavních historických budov.
V prosinci 2024 byla schválena změna územního plánu.
Jednorožce i housenku tu stále ještě najdeme.
Nepřijde mi fér, že politici tuto kauzu využívají k vlastní sebepropagaci a na fotkách se chlubí „vyvlastněním“ Prahou v pozadí s udržovaným a zkulturněným bývalým buzerplacem. Nejsou to ale oni, kdo pro současnou podobu tohoto areálu museli hnout více než jen prstem.
Nejsou to ani ti, co viděli tento areál poprvé až když „jeli drezínou po znovu otevřeném Negrelliho viaduktu a ptali se všech, co jsou to za budovy, a nikdo nevěděl“.
Nebýt nápadu na oživení a píle kulturního spolku Pražské centrum, tak hezky by to tu nevypadalo. Vzpomeňme si na předchozí stav části kasáren poškozených povodní. Právě tu část, která byla spolku zapůjčená k užívání.
Karlín dnes už naštěstí není čím býval, ale i tak vsadím obě své boty na to, že by dnes toto místo vypadalo úplně jinak a páni politici by na dvorku museli nosit roušky z jiného důvodu, než kvůli tehdy probíhajícím bezpečnostním opatřením.
Je smutné, že si vedení města uvědomí potenciál a všimne si příležitosti na oživení něčeho, co dlouhá léta leží a chátrá, až když je většinou už pozdě, nebo za ně místo zvelebuje mezitím někdo jiný.
Mimochodem oplocení budov je na místě dodnes. Státní firmě TCP došly peníze.
Tak co, bude další selfíčko?
