Původně budované jako slévárny pro Ringhofferovy závody, následně závod Wilhelma Piecka.
Na přelomu 19. a 20. století zažívala Ringhofferova továrna na Smíchově velký rozmach. V roce 1899 majitelé kupují rozsáhlý pozemek v Křížové ulici a začíná se zde se stavbou několika továrních hal. Plánem bylo přestěhovat sem slévárenské provozy z Kartouzské ulice.
Od roku 1911 zde působí již nově vzniklý koncern původních i rozšířených závodů pod názvem Spojené strojírny, akciová společnost.
Kolem roku 1958 se tu vyrábí převážně už jen dieselové motory pro motorovou trakci. Tehdy nese areál název podle komunistického prezidenta NDR, Závody W. Piecka, n.p.
Mě prostě ty mrakodrapy na pozadí, se starou halovou střechou v popředí, bavily.
Místo je spjaté s jedním z největších požárů průmyslového areálu na území Prahy.
Výtažek ze zprávy o zásahu.
Dne 19. 7. 1980 byl na Ústřední ohlašovnu požárů Požárního útvaru hl. m. Prahy (dále jen PÚ Praha) v 18:28 hodin občanem Egertem ohlášen požár v podniku Naftové motory.
S ohledem na tuto informaci a s přihlédnutím k ustanovení poplachového plánu byl vyhlášen II. stupeň poplachu a na místo byla vyslána jednotka o síle 6 družstev.
Šlo o jednopodlažní halu o půdorysných rozměrech 250×80 metrů a výšce 16,2 metru.
V době příjezdu prvních jednotek byly plamenným hořením zasaženy prostory mědikovny a lakovny a z více než 50 % (!) byl zasažen vnitřní prostor haly včetně střechy. Požár se velmi intenzivně až explozivně šířil všemi směry. Rychlost šíření způsobilo odhořívání značného množství hořlavých kapalin, barev, nafty, olejů a mazacích tuků a na konstrukci střechy i různých prachů.
Navíc docházelo k explozím uvnitř umístěných tlakových lahví se stlačenými plyny a kanystrů s hořlavými kapalinami. V neposlední řadě byla rychlost šíření plamene ovlivněna také odhoříváním dřevěné podlahy, jejíž dubové kostky byly nasyceny zbytky nafty, olejů a mazadel.
Obvod požáru byl odhadnut na 700 metrů a potřeba hasební vody odhadnuta na 14 000 litrů/min. Nakonec bylo v době lokalizace nasazeno celkem 212 mužů a 58 proudů (40 C-proudů a 18 B-proudů).
Požár byl lokalizován 19. 7. 1980 ve 21:39 hodin, zásahu se účastnilo celkem 47 jednotek PO (29 veřejných PÚ z Prahy a Středočeského kraje, 6 závodních PÚ, 10 veřejných požárních sborů a 2 vojenské útvary). Likvidace požáru byla provedena 20. 7. 1980 ve 13:41 hodin, kdy bylo místo předáno ZPÚ ČKD Naftové motory.
zdroj pozary.cz
A co bylo příčinou?
Požár založil hasič, jenž byl zaměstnancem podniku. Jeho čin mu kriminalisté prokázali krátce po dohašení. Dle vyšetřování měl v hale rozlít na několika místech hořlavinu, kterou následovně zapálil. „Hasič“ se k činu přiznal. Zajímavé bylo i to, že po dobu jeho působení v podniku došlo od roku 1976 v areálu ke třinácti různým požárům. Svým činem si nejspíš chtěl vysloužit uznání kolegů. V té době pětačtyřicetiletý muž byl za svůj čin odsouzen k pětadvaceti letům vězení. Vzhledem k tomu, že tehdejší režim bral celou věc jako sabotáž, hrozil mu až trest smrti.
Říká se, že požár mohl i za konec výroby lokomotiv zvaných Brejlovec, pro něž se právě v těchto závodech vyráběly motory. Není se čemu divit, ČKD přišlo o zařízení pro výrobu, skladové zásoby a rozdělané výrobky. Vyhořelá hala se ovšem obnovila a zmodernizovala pro jinou přidruženou výrobu koncernu.
Po požáru byl podnik z větší části přestaven a patřil k nejmodernějším provozům v rámci závodů ČKD mechanika.
V zajetí stínidel a jeřábů.
Následuje pár fotek ze staré, původní haly.
Na této hale už je vidět její stáří, jistě prošla za dobu své existence úpravami a dostavbami, na druhou stranu tu stojí od počátku 20. století, tak se není co divit.
V celém původním areálu se nachází dva podzemní kryty civilní obrany. Nad ním přes ulici najdeme ve svahu dokonce ještě protiletecký kryt z období 2. světové války. Ten je však už dlouhá léta obývaný. Ne, že by se tam nedalo podívat, ale není dnes už o co stát.
Tento kryt CO, budovaný pro přibližně 450 lidí, je mnohem zajímavější. Byl by ještě mnohem poutavější, kdyby i tady nebyl takový bordel. Nějaký čas zde fungovala oficiálně i střelnice a zkušebna. Jistě se tu i „bydlelo“ . Kryt byl také dlouhá léta navštěvován průzkumníky, než došlo k jeho částečnému zabezpečení.
Funkční elektrika v hlavním sále přidává místu na té správné krytové atmosféře.
I akty si tu člověk zafotí.
Podzemní prostor v sobě skrývá kromě všude možně poházeného „atom bordelu“ i různou starou dokumentaci podniku. Tak je to většinou všude, když výrobní provozy skončí, uklidí se podobné dokumenty do sklepa. No a když podnik sklep nemá, tak má jistě kryt.
Ještě pár fotek pozůstalého technického vybavení…
… a z podzemí rovnou na střechu.
A pro lepší výhled, nejen na areál, ještě na jednu.
Střechu, ne komín.
Tenhle bývalý průmyslový areál je jiný než ostatní zdokumentované na těchto stránkách. Vymlácené okno tu i přesto, že jste ještě v části Smíchova, budete hledat hodně dlouho. Areál vlastník pronajímá několika soukromým výrobnám a provozům. Z bývalých kancelářských budov a nové přístavby jsou udělané byty.
No a pak že to nejde.
