Vyhlášená pražská vinárna, objekt obsazený nacisty, později výrobny i sklad chemikálií a drogérie, ale i varna pervitinu…

Z venku krásný, několikrát rekonstruovaný objekt i s upravenou věžičkou, dříve sloužící jako rozhledna, přiláká pohled nejednoho kolemjdoucího u vlakového nádraží v Hostivaři. Jsou to bývalé vinné sklepy založené v roce 1891 Václavem Karasem.

V jejich rozsáhlém dvoupodlažním podzemí, hloubeném z části i do skály, našli za okupace útočiště nacisti. Při odchodu tu nastražili past, která v roce 1952 usmrtila dva zaměstnance firmy vyrábějící zde po válce krémy na boty. Později se tu vystřídaly podniky produkující podobný chemický artikl, jako jsou lepidla, izolační laky, plyšové hračky…

Po roce 1972 byla odstraněna zchátralá dřevěná vyhlídka na věži a za své vzala za normalizace i fasáda. Počínaje rokem 1980 zde hospodařilo výrobní družstvo Druchema, produkující chemické přípravky.

Od roku 2003 je budova prázdná a její sklepní prostory posloužily už jen jako útočiště bezdomovcům a narkomanům, kteří tu opakovaně porušovali zákon výrobou drog.

Už dlouho jsem nezažil, aby nějaké místo mělo takový genius loci jako právě tato rozsáhlá sklepení. Všudypřítomný zápach po chemikáliích, kapající voda, začernalé zdi, kde i baterka měla co dělat, aby to prosvítila. Jako kdyby se ve vzduchu stále nesly všechny události, kterými si tato původní vinárna prošla.

Druhé sklepní podlaží je sice čistější, ale o to temnější.

Ještě jedna odbočka vedoucí přímo do skály. Vzhledem k chemikáliemi nasáklému prostředí jsem se rozhodl ji nepokoušet. Ty usazeniny by mi nejspíš rozpustily i holínky.