Několik filmů, několik návštěv v několika letech na nádraží, které výrazně mění svou tvář.
Mé třetí nejoblíbenější pražské nádraží poslední dobou prošlo zásadní revitalizací. Ta jej připravuje na vybudování nové dopravní infrastruktury a modernizaci té stávající, na vznik nové čtvrti a sjednocení v terminál Praha-Bubny s návazností na metro Vltavská.
Fotografie vznikaly v období posledních přibližně tří let, kdy se s areálem začalo zas něco zásadnějšího dít. Naposledy tomu bylo v roce 2015, kdy byly doslova pár hodin po odejmutí památkové ochrany srovnány se zemí drážní dílny, které tu stály téměř 150 let.
Jednotlivé sekce fotek tu budou trochu skákat v čase, ale budu se snažit, aby to i tak bylo srozumitelné.
V rychlosti něco málo z historie nádraží.
Praha-Bubny je železniční stanice v Praze-Holešovicích v oblasti bývalé vsi Bubny a na železniční trati Praha–Kladno. Nachází se v úseku souběhu s železniční tratí Praha–Děčín, konkrétně ve větvi vedoucí z Masarykova nádraží.
Severní státní dráha směrem k Podmoklům (Děčínu) byla zprovozněna již v roce 1850. Stavba nádraží však započala až v roce 1866, kdy se začala stavět spojka Buštěhradské dráhy ze stanice Praha-Dejvice, která Buštěhradskou dráhu napojila na trať tehdy již vlastněnou Společností státní dráhy, a tím umožnila jízdu vlaků přes Negrelliho viadukt na dnešní Masarykovo nádraží. Spojka byla zaústěna do Bubenského nádraží a provoz na ni byl zahájen 27. dubna 1868.
Původně se nádraží nazývalo Bubna, roku 1911 bylo přejmenováno na Bubny horní nádraží (část Buštěhradské dráhy) a Bubny dolní nádraží (část tehdy již znovu zestátněné Severní státní dráhy). V roce 1933 byl název obou částí sjednocen na Bubny a v roce 1941 nádraží přejmenováno na nynější Praha-Bubny.
zdroj:wikipedie
Začínáme jedním ránem (leden 2021) na trati směr Kralupy, od mostu spojujícího ulici Železničářů.
Popravdě jsem byl rád, že v té začínající chumelenici mám fotoaparát s sebou.
Zlehka zasněžený areál mi nabízí nový pohled na toto pro mě jinak známé místo.
Bývalá ubytovna, zřízená v jedné z novějších budov rozsáhlého areálu
V těchto místech dříve byly odstavné koleje, dnes už po nich není ani památky. V popředí vpravo je osamocený starý drážní domek, v pozadí vlevo za ulicí Železničářů používané prostory bývalé papírny.
Tady stávala až do roku 1989 budova zastávky Praha-Holešovice. Kvůli havarijnímu stavu musela být zbořena. Dnes najdeme o kousek vedle jen skromný přístřešek zastávající její funkci.
Vlevo osamocená budova bývalé vodárny, ke které nahlédneme později.
Původní malé dvojkolejní depo Buštěhradské dráhy, tedy jeho zbytek.
Pohled směrem na do nedávna fungující výpravní budovu, náležící dříve též k Buštěhradské dráze. Vedlejší objekt již prochází demolicí.
A opačným směrem.
A zpátky na cestu, která tvoří pomyslnou hranici mezi používanou tratí a pozemkem po zbořených dílnách, patřícímu soukromému vlastníku.
Prohodím film a pokračuji dál.
Násep se základy skladištních budov, které na nich stály přibližně do roku 2012 a pak byly postupně zbořeny.
Než stihnu k zmiňované vodárně vůbec dojít, jsem z areálu vyprovozen. Tak holt sem budu muset znovu.
Po cestě ještě rychle cvakám pár záběrů místních kráterů a užívám si jak tu sníh místy zdůrazňuje existenci starého kolejiště.
Další, tentokrát slunečný den (stále leden 2021), navazuji tam, kde jsem skončil. Tedy u vyústění současné tratě na Negrelliho viadukt.
Vpravo je zachovalá budova původní celnice a před ní skromná zastávka Praha-Bubny-Vltavská, zřízená v roce 2017 při rekonstrukci právě Negrelliho viaduktu. U ní končily vlaky ze směru od Dejvic a přibližně na jejím místě má vzniknout plánovaná nová staniční budova.
Přímá cesta spojující současnou staniční budovu s metrem Vltavská, kopírující i v této části areálu jednu z mnoha dřívějších přístavných kolejí.
Hluché místo po již také neexistujících skladových budovách náležících k celnici.
Pojďme se na tuto část nádraží (kolem provizorní zastávky a celnice) podívat po pár dnech ještě jednou, detailněji a tentokrát bez sněhu.
Na pozadí zrekonstruovaná budova Elektrických podniků hl. m. Prahy,
Zbytky uměleckých instalací.
Nyní odbočíme od mostu mezi Bubenskou a Železničářů na druhou stranu a přesuneme se o rok zpět, tedy do ledna 2020, vstříc inverznímu počasí.
Kromě zmiňované tratě na Kralupy a dále až do Děčína tu vede vlečka do bývalé Holešovické elektrárny.
U koleje vpravo (vedoucí přímo) bylo dříve provizorní nástupiště pojmenované Praha-Holešovice-Stromovka. Zajížděly sem vlaky při speciálních jubilejních výstavách (1991-1998).
Na začátku vlečky, před vjezdem do areálu elektrárny, jsou ještě patrné zbytky zakopané pozorovatelny z období 2. světové války.
A přes koleje naproti jsou vidět zas jiná torza.
Cestou podél valu zpátky k nádraží.
Přes křížení ulic Za Elektrárnou, U Výstaviště a Bubenská.
Zpět do roku 2021 (prosince), k místu po původní zastávce Praha-Holešovice. Když si dohledáte fotografie z konce 80.let, zjistíte, že to tady vypadá pořád stejně, jen ta budova zastávky tu jaksi chybí. A stihl zde vyrůst strom.
Cesta spojující současnou zastávku s metrem Nádraží Holešovice, vpravo s bývalým drážním domkem.
Pohledem od bývalé papírny. Nájezd na most přes trať slouží jako legální graffiti plocha.
Dochované domky o kus dál to mají v tuto chvíli již sečteny.
Další v řadě prozatím odolávají.
Cestou dál kolem vrátnice zbořených železničních opraven a strojíren.
Až do Argentinské ulice…
… pro rozhled z druhé strany přes ploty.
Před pár lety bychom tu viděli rozsáhlé haly sloužící jako dílny zdejší vlakové opravny a dezinfekční stanice.
Případně ještě dříve odbočku s vlečkou vedoucí do prostoru Ústředních jatek hl. m. Prahy, dnes Holešovické tržnice.
Přejezd v Bubenské ulici na trati směr Kladno (leden 2021).
Směr k Výstavišti.
A otočka k objektům depa Buštěhradské dráhy, na které se teď podíváme blíže.
Musím se přiznat, že toto místo jsem měl ze všech zákoutí celého nádraží nejraději. Byl tu největší klid. Ono teda až podezřele klidno bylo v celém tom obrovském areálu nádraží, ale tady mohl člověk sedět hodiny a občas tu jen někdo přeskákal koleje a pokračoval svou cestou.
Budovu depa si pamatuji ještě nezkrácenou. Do dřevěné části, která již na fotografiích není, jsem se snažil přes malé okno umístěné tak dva metry nad zemí nahlédnout, pokaždé když jsem šel okolo. A tajně jsem doufal, že tam bude stará a zaprášená parní lokomotiva. Nebyla. Oken si tam pamatuju víc v řadě, ale byla už tuším zabedněná.
Proto jsem byl rád, když jsem na podzim 2021 našel alespoň zbytek budovy s vraty dokořán.
Uvnitř se z původních dvou dochovala už jen jedna kolej.
Ještě jeden zasluněný pohled směr jih.
Odbočky ke skladovacím halám celé této Buštěhradské části nádraží (leden 2021).
A opačným směrem k výpravní budově.
Než půjdeme dál, dovolím si znovu odbočit a skočit do roku 2019. Tehdy jsem využil probíhající rekonstrukce mostu spojující ulici Bubenská a Železničářů a pokochal se výhledem i jinak než z okýnka auta.
Pohled směrem k Argentinské ulici, na pozadí vlevo je věž Ústřední telekomunikační budovy na Žižkově.
V prostřední části mostu je pletivo, takže vytouženým výhledem jsem byl dost limitován.
Opačná strana výhledu.
Most byl vybudován provizorně (1980), kdy sloužil jako spoj Severojižní magistrály od Hlávkova mostu. Zůstává tu dodnes. I přes to, že je magistrála svedena přes Bubenské nábřeží do Argentinské ulice.
Ještě jednou do ledna 2021, podél Bubenské ulice, s mým oblíbeným startem právě pod silničním přemostěním trati.
Průhled do souběžně vedoucí Argentinské.
Výpravní budova.
A zbytky skladů.
Ještě než se dostaneme k finální demolici, dovolím si několik fotek kolem severní dráhy z listopadu 2021.
Za takového počasí by byl hřích se tam neprojít s foťákem znovu.
Má oblíbená cesta.
Slunce vítězí nad mlhou a úřadující bagry v jihovýchodní části si pilně hledí své práce.
A u vodárny je konečně klid.
A nyní již přesun do února 2022. Skladové prostory v části bývalé Buštěhradské dráhy. Ty, které tu zbyly, byly až do nedávna využívány různými firmami jako drobné výrobny, opravny a sklady.
Nyní se začalo i s jejich odstraňováním.
Konstrukce bývalých skladů jsou docela fotogenické a s obytnou zástavbou v Bubenské tvoří v tuto chvíli zajímavý kontrast.
Současná podoba výpravní budovy je z roku 1923. Při plánované rekonstrukci se s ní počítá a má být rozšířena o nástavbu a společně s celým upraveným prostorem v okolí sloužit jako památník holokaustu.
Prostory trochu jižněji, sloužící do nedávna jako hlídaná parkoviště.
Opět to hluché místo.
Opět vybetonovaná část v parčíku nad stanicí metra.
Ale zpět do Bubenské.
A k jejímu přejezdu.
Přelom února a března letošního roku (2023), opět od severu k jihu. Moc toho tady už nezůstalo. Vrcholí přípravy kompletního „úklidu“ areálu. Trať Buštěhradské dráhy bude brzy přerušena (zatím do Dejvic) a začne se s výstavbou dvojkolejné elektrické rychlodráhy na Kladno s plánovanou odbočkou na letiště.
Pohled je to drsný, ale průhled přes sutě směrem na Žižkov a Vinohrady mi to alespoň v tuto chvíli částečně vynahrazuje.
A jižněji.
Tempo vyklízení areálu nabírá na obrátkách.
Ale vlaky severní dráhy jezdí bez omezení.
Otočení za přeživší výpravnou a zpět kam jinam než do Bubenské.
V průhledu tímto směrem oproti fotkám výš už tolik překážek nebrání.
V sobotu 11. 3. 2023 po trati směr Dejvice projely poslední vlaky. Od neděle 12. 3. je trať odstavena, využívám toho a jdu se po ní naposledy projít. Začínám na Hradčanské (kousek od nádraží Praha-Dejvice).
Přejezd na Hradčanské střídá přejezd v Pelléově ulici. Po pravé straně bývalo stanoviště pro ruční obsluhu závor. Ze stejného stanoviště byly obsluhovány závory i na dalším přejezdu v pořadí. V polovině sedmdesátých let bylo stanoviště, stejně jako okolní zástavba, zbořeno (kvůli úpravě okolí pro stavbu metra).
Za posledním přejezdem (v ulici u Vorlíků) začíná po pravé straně areál Sparty.
Kolem výduchu tunelového komplexu Blanka.
Vykukující Hradčany pohledem z mostu nad tratí, přes který vede Korunovační ulice.
A opačným směrem.
Po kolejích dál k nejstaršímu pražskému tunelu. Tunel byl vykopaný z povrchu v roce 1868 a je dlouhý 104 metrů. V rámci modernizace tratě i on zmizí.
Vykouknutí zpět ke Korunovační.
A opačně směrem k nádraží.
Optimista.
„Údolí“ pod hřbitovem Holešovice.
K mostu na Výstavišti přetínajícím ulici Dukelských Hrdinů. V tuto dobu je už nejspíš dle plánů modernizace trati rozebrán.
Na demolici vedle tratě čeká i strojírna F.J. Müllera z roku 1873, ukrývající se ve vnitrobloku ulic Bubenská a U Výstaviště. Strojírna nejprve vyráběla zařízení pro cukrovarnický průmysl, později stroje pro chemický a keramický průmysl. Specializovala se na hydraulické lisy širokého spektra použití. Do nedávna už v předělaných budovách sídlily obchody, servisy, sklady a jiné služby.
Po dokončení rekonstrukce tratě tu má vzniknout nová zástavba.
Pohled na střechy strojírny a s naším nádražím v pozadí.
Zpátky na koleje.
Jediné vozidlo, které jsem to ráno na čerstvě odstavené trati potkal.
Poslední pohled od přejezdu v Bubenské.
Poslední nahlédnutí k mé nejoblíbenější části.
A kolem odstaveného vraku na již zrušeném parkovišti…
…k metru Vltavská.
Z aktuálních vizualizací mi není jasné, zda připravovaný vlakový terminál bude jen do úrovně staré celnice, nebo bude pokračovat a spolkne i stanici metra. Tak či onak, dělám si posledních pár fotek zbývajících na špulce založeného filmu a vyrážím domů.
Tímto se současným areálem loučím. Jistě ho budu sledovat i v jeho přeměnách, ale ten klid kterým toto místo disponovalo, ten už tu budu hledat určitě marně.
