Na druhé straně kamenolomu a v jeho okolí.
Toulání kolem lomu u Zbraslavi jsem zveřejňoval již v tomto příspěvku. Tentokrát jsem se tu zastavil s foťákem kvůli nevšednímu rannímu výhledu na město. Mlha, která je tu běžná, se ale nechtěla rozpustit. A to ani tehdy, kdy už si slunce všude jinde prorazilo cestu. Měl jsem tudíž dost času se porozhlédnout kolem.
Okolí lomu je takovou uzavřenou rezervací na okraji Prahy. Rezervací, kde by člověk mohl trávit hodiny a nasávat klid. Tedy pokud se v lomu zrovna nepracuje.
V tomto počasí a za tohoto světla tu stromy předvádí doslova tanec s ploty. Předhánějí se ve své vytrvalosti odolat nepřízni počasí i osudu.
V dáli je slyšet pohyb zvěře. Nejde z obory, ale od lomu. Mladí mufloni si přišli prověřit vetřelce narušujícího jejich prostředí.
Nejsem moc tichý pozorovatel a při nasazování delšího objektivu prchají zpět do mlhy.
Jdu se raději kochat dalšími padlými stromy a povalenými ploty.
U tohoto padlého a přesto přeživšího jsem se musel zastavit, vyndat termosku s kafem a udělat si přestávku.
Slunce sílí víc a víc, ale lom je pořád ještě zatopený mlhou. Nakouknu ještě po svahu dolů.
Při návratu zpět na místo vytipované vyhlídky se les znovu halí do svého mlhavého kabátu.
Vítr si končeně s mlhou pohrál, ale slunce svítí už úplně odjinud než bylo „v plánu“. Tak si alespoň užívám výhled na celý lom, s Prahou 4 v pozadí.
Budova bývalé rádiové rušičky, o které jsem se též zmiňoval v minulém příspěvku z tohoto místa.
Světlo na houby, tak to pro dnešní ráno balím.
