Pragovka III. zánik

Rozloučení s dalším mizejícím pražským brownfieldem

Není to tak dlouho, co jsem zveřejnil fotky z několikaletých procházek po areálu bývalé Pragovky. S určitou nadsázkou jsem popisoval, jak tu staré výrobny, kotelny, provozovny všech možných firem na území Prahy zůstanou ještě nějakou tu dobu. Optimismus mě neopustil, ani když se v okolí začaly stavět bytové jednotky na místě bývalé vlakové vlečky a dělnické kolonie. A ejhle, máme rok 2019 a svědectví pražské industriální slávy mizí nenávratně pryč. Respektive jeho část.

Pojďme se s Pragovkou rozloučit návštěvou dalších částí areálu, která na Místaméhoměsta doposud nebyla a zároveň se podívat na probíhající sanaci území pro plánovanou novou čtvrť.

Pohled k hale 18. I přes její současný stav se s ní počítá v nově budované čtvrti.

To haly 11 a 12, které stávaly v této části, takové štěstí neměly.

Rychlý pohled do novější haly, která se díky sanaci pro okolí “otevřela”.

Tohle místo vám může být povědomé z tohoto příspěvku.

Památkově chráněná hala č.19 je hlavním adeptem na vybudování dalšího centra současného umění.

Na skok ještě na poslední pohled do osmnáctky, před její plánovanou rekonstrukcí.

Toto podzemí sloužilo nejspíš jako „úkryt vybavení pro kryty”.

O kus dál leží hala firmy Aero, továrna letadel dr. Kabeš. Stojí tu od války, nově postavená jako náhrada za svou předchůdkyni zničenou nálety.

Pod halou jsou stále ještě krásné tajemné sklepy se sklady materiálu a rozsáhlými podzemními kolektory.

Pohled do haly dírami z prvního patra.

Schodiště vedoucí až na střechu.

Pohled směrem na jih. V popředí přidružené budovy, patřící původně firmě Aero. V pozadí hala 19 a nová zástavba u Poděbradské ulice

Severovýchodní pohled, ukazující nadzemní kolektor, který propojuje areály pozdější ČKD na obou stranách ulice Kolbenova. Jeřáby jsou na místě další nově rostoucí čtvrtě tam, kde se dříve konaly bleší trhy.

Ještě zpátky do haly, prozkoumat její hlavní část a západní křídlo.

Další podzemní část.

Západní křídlo haly.

Naposledy na střechu.

Co napsat závěrem?

Tohle místo jsem navštěvoval s z různými lidmi i sám poměrně dlouhou dobu svého života. Slušelo by se tedy poděkovat mu za jeho atmosféru, ať ve dne, nebo v noci, za jeho schopnost neustále překvapit novými zákoutími. A za možnost po mnoho let sledovat mizející svědectví pražského strojírenství.

Díky Pragovko!

Už tě nechám v klidu zemřít i znovu se zrodit.

Nebo ještě ne?

Komentáře

Komentáře